Původně jsem chtěla psát o volbách, ale strašně jsem se u toho rozčílila a nevyšlo z toho nic pěkného. Když jsem rozčílená, tak mi pomůže jedině moje morče Karamel. Karamel je nejlepší přítel člověka. Můžu k němu mluvit a svěřovat se mu se vším, protože mě nikdy nerozčílí a nechá si to pro sebe. Karamelka máme už skoro šest let.

Začalo to tak, že jsme hlídali kamarádům morčata (mámu + dvě mláďata) a na konci bylo jasné, že jednoho potřebuji! Mamce se taky moc líbil, protože byl roztomilý a maličký, úplně do hrstičky. Zato teď! Teď už by na něj nestačily ani obě pořádný dospělý hrsti. Náš Karamel už má skoro 1,5 kg a taťka říká, že má „jateční váhu“. Karamel pozná, když někdo přijde domů. Pokaždé začne hned pískat. Potom mlátí s klecí, abychom mu dali najíst, což dělá skoro pořád. Má rád zeleninu, speciální vitaminy pro hlodavce, suchý chleba a hlavně meloun. Když ho jí, tak vypadá jako od krve. Má totiž úplně světlou srst, takovou karamelovou, proto to jméno. Karamel nikdy nestrádá, protože má každodenní výbornou stravu. A když je hezky, třeba v létě, tak ho dáváme na chatě na zahradu, kde má venkovní klec. 

Sice se říká, že pes je nejlepší přítel člověka, ale u mě je to jinak. Taky máme jednoho psa. Je to dlouhosrstý jezevčík a jmenuje se Fany. Fanče bude už skoro rok a půl a prochází svou pubertou. Je sice rozkošná, ale umí taky zlobit, a to jako dost. Věděla jsem, že jezevčíci jsou tvrdohlaví a těžko vycvičitelní a i u Fanči to tak je. Nejlíp poslouchá mamku, protože ji má za vrchního velitele nebo Herodesa. Když Fanča něco provede, tak se chová divně, hlavně, když je u toho mamka. Jinak dělá jako že je to naprostá pohodička a ani si nedělá nic z toho, když jí chci vyhubovat. Její dobrá stránka je, že nás vždycky vesele vítá a přijde k nám, když jsme smutní. Prostě na nás pozná, že potřebujeme pomazlit a její kukuč úplně říká: „Pomazli mě!“ 

A proč je u mě na prvním místě Karamel? Protože mě nikdy nezlobí, můžu ho kdykoli pomazlit, kdežto u Fanči si to člověk musí občas nejdřív vyžádat! A to se taky může dlouho načekat. Zrovna když to potřebuji, tak si chce hrát. Empatie je ta tam.

Mojí nejlepší lidskou kamarádkou je Eliška Hornychová. Je vtipný, že jsme obě Elišky. Známe se už od školky. Ale to ještě nebylo to nejlepší kamarádství. Chvilku jsme o sobě nevěděly, ale pak jsme se znovu potkaly ve třetí třídě, no a po čase nastal „velký třesk“.

Eliška je vyšší než já (i když to bych mohla vyjmenovat úplně všechny lidi z ročníku a možná i půlku prvního stupně, protože já jsem miniaturní Eliška), je laskavá, ochotná, dokážeme se spolu smát. 

Smějeme se všemu, úplně všemu. Jednou u nás Eliška přespávala a vařily jsme spolu pizzu. Už si pořádně nepamatuju, co ten záchvat začalo, ale šlo o kečup. Vím, že to bylo fakt vtipný. I mamka se na nás přišla podívat. Ani jsme jí to nedokázaly vysvětlit. 

Teď chodím na jinou školu než Eli a schází mi. Mám tam nové kamarádky, ale ta nejlepší je pořád Eliška. Bydlíme blízko sebe, takže se můžeme kdykoli sejít. Ovšem musíme mít obě čas. Eli se musí dvakrát týdně zastavit za svým koněm, pak má malování a plavání, taky chodí na angličtinu a já jsem zase začala chodit na street dance, pak mám an­gličtinu a ze školy to mám domů daleko, takže je to těžký. 

Naštěstí je zde první pomoc, kterou doporučují všichni lékaři – můj pes Fany a procházka s ní na čerstvém vzduchu! Tuto první pomoc naprosto miluji (to je trochu ironie), ale když můžu jít ještě s kamarády, to je něco jiného. 

Pak mám ještě jednoho prima kamaráda, Matěje. Známe se taky od školky a chodili jsme spolu pět let do třídy na základce. Naše mladší ségry jsou nejlepší kámošky a maminky jsou taky velké kamarádky. S Matějem je to úplně jiné než s Eliškou. Občas mu vůbec nerozumím. Něco mi povídá a já se zajímám spíš o okolí, protože ho nechápu. A občas řeknu: „Joo, hmm, noo, zajímavý…“, abych mu udělala radost. Stejné je to i naopak. Já mu něco vyprávím a on mi nabízí sušenku, abych konečně přestala mluvit o tom svém tématu. To jsem pak trochu naštvaná, protože pak mluví zase on. A pak je to trochu jako souboj, kdo z nás vyhraje a bude mluvit. Myslím si, že vyhrává Matěj. 

Ono to je vlastně docela divný. Na začátku mě nechá vybrat nějaké téma, chvilku mě nechá mluvit, ale pak ho to asi přestane bavit a chce ho rychle změnit. Naposledy se mě zeptal: „Eli a co škola?“ To jsem poznala, že je asi zle. Jediný společný téma, o kterým se bavíme, aniž bychom si skákali do řeči, je Minecraft. To se sice přerušujeme, ale nevybočujeme a můžeme se o tom bavit i celý odpoledne. Ale třeba když spolu někdy telefonujeme, tak najednou uprostřed věty řekne: „Hmm, tak čau.“ A típne to. To si pak říkám: „Ehmm, to si snad dělá srandu?!! Vždyť jsem mu to nedopověděla!“ Jeden čas ho jeho mamka cepovala, aby s kamarády telefonoval pořádně, rozvíjel věty a mluvil dobře. To pak bylo úplně jiné, teď prostě uprostřed věty klidně řekne „čau“ a je konec.  A proč je Matěj můj kamarád? Protože je vtipnej, někdy se s ním dá fakt i mluvit, je to gentleman a nejlepší kluk ze třídy (teď už bývalé). 

Přátelství je pro mě součást života, bez které bych se nedokázala obejít. Mám spoustu kámošů, ale nejdůležitější jsou tihle čtyři. Samozřejmě nepočítám svou rodinu. Ty počítám do skupiny láska.

Bez přátel by byl svět smutný, nudný a nebarevný. Netěšila bych se do školy, na trénink, neměla bych motivaci někam jít. S Eliškou mám smíškové přátelství, s Matějem upovídané, s Fančou hravé a s Karamelem ňuňací. 

Važte si svých přátel, protože kamaráda těžko najdete, ale lehce ztratíte! 

Tak čau a zkuste svoje kámoše poslouchat, i když je to zrovna nudný. 

Sdílet článek
Aktuality

Centrum Paraple je obecně prospěšná společnost založená Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků. Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.

Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují. Pokud i vy věříte v potřebu solidarity a vzájemné pomoci, přidejte se k nám.

Naše činnost je přibližně z 50 % financovaná z darů fyzických a právnických osob. Darované finanční prostředky dále nerozdělujeme příjemcům, využíváme je k financování přímých služeb, pomoci a péče o své klienty s poškozením míchy.

Napište nám
Bezplatná objednávka tištěného Magazínu Paraple.

Každý rok vám ve schránce přistanou čtyři výtisky.