Je to na hovno, cejtím se starej, potřeboval bych nějaké dva tři měsíce někde na Floridě, teplo, dodat pozitivní energii. Teď zas přijedu domů a nevím, co mám čekat.

Ta ruka mě mrzí, rozhodilo mě to, mám pocit, že jsem najednou zestárnul. Je to těžký přechod ze soběstačnosti do závislosti. Tady přesedám se Zuzkou, dává mi dopomoci, které ani moc nevyužívám, mám pocit, že švindluji, i když to tak není. Dnes jsme přesedali do postele, s malou oporou už to šlo, ale hlava mi to nedává, snažím se furt sám. Teď přesedám na druhou stranu, tak uvidíme jak doma. 

Doma je to náročné, občas jsou to drobnosti, ale usnadní to život. Znáš to, třeba židle, furt židle, kde sedím jí nepotřebuji a stejně dávají do čela židli, třikrát denně posunu židli. 

Zatím nevím, co bude dál. Ještě mi nabízeli tady ambulantní rehabilitaci, tak to chci využít. EMG v delťáku ukázalo odezvu, a tak mi řekl neurochirurg, že řezat nebude. V euforii jsem se vrátil z nemocnice sem, a když jsem si svlékal triko na pokoji, dostal jsem spasmus a spadl jsem… a tak jsem ležel, telefon někde nahoře a ty hlásiče jsou vysoko, po půl hodině přišla Zuzka, měl jsem mít akorát ergoterapii, a i když je vedle sesterna, volal jsem a bouchal do postele, tak mě nikdo neslyšel. 

Hlasové přivolání pomoci by pomohlo, třeba Alexa, mám jí doma, je s ní sranda. Největší úspěch má, když jí řekneme, ať předvede Pikachu nebo štěkání. Umí to vše možné, fajn je, že si i procvičuješ angličtinu, občas Ti pustí i něco, co jsi nechtěl, ale rozšíříš si obzory. Jde to kalibrovat na Tvůj hlas. Mám tu velkou, slušně hraje a někdy v noci začne sama mluvit, nevypínám jí. 

Nejvíc mě teď štve, že to nemám ve svých rukou. Jsem stále zaměstnanec CZEPA, ale mám neschopenku. Chtěl jsem se teď co nejvíce věnovat sobě. 

Když to vidím tady, jsem nadšený. Všichni tu pracují se zápalem, ze své invence něco vymýšlí. Mám pro sebe tým lidí složený z různých odborností, kteří si předávají informace.

Kamkoliv přijdu, všichni ví, co by se mnou měli dělat a všichni nad tím přemýšlí komplexně, navíc, jak jsem říkal, z vlastní iniciativy. Tým lidí, co s Tebou pracují, to by bylo – úžasná představa, kdyby to tak fungovalo všude. 

Sdílet článek
Aktuality

Centrum Paraple je obecně prospěšná společnost založená Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků. Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.

Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují. Pokud i vy věříte v potřebu solidarity a vzájemné pomoci, přidejte se k nám.

Naše činnost je přibližně z 50 % financovaná z darů fyzických a právnických osob. Darované finanční prostředky dále nerozdělujeme příjemcům, využíváme je k financování přímých služeb, pomoci a péče o své klienty s poškozením míchy.

Napište nám
Bezplatná objednávka tištěného Magazínu Paraple.

Každý rok vám ve schránce přistanou čtyři výtisky.