Život nás žen má spoustu tajuplných zákoutí. A ať už o nich mluvíme či nikoli, jsou jednoznačně naší neoddělitelnou součástí. Křehkost, krása a jedinečnost spolu s neuvěřitelnou silou z nás dělají úžasné bytosti, které si zaslouží pozornost a podporu v každé životní fázi a situaci.

Sebepéče a její důležitost

Život nás žen má spoustu tajuplných zákoutí. A ať už o nich mluvíme či nikoli, jsou jednoznačně naší neoddělitelnou součástí. Křehkost, krása a jedinečnost spolu s neuvěřitelnou silou z nás dělají úžasné bytosti, které si zaslouží pozornost a podporu v každé životní fázi a situaci.  

Rozdíly mezi mužem a ženou jsou jak ve fyzičnu, tak psychičnu – v oblasti orgánů, hormonů, ale i různých životních rolích. Jsou věci, které muž nikdy nemůže zažít a někdy ani pochopit. A to samozřejmě platí i obráceně.

Muž není schopen nosit pod srdcem devět měsíců dítě (pozn.: jediný, kdo to zatím dokázal, byl Arnold Schwarzenegger ve filmu Junior, ale to je hollywoodská výjimka). A i když může matku opravdu dobře zastoupit, nikdy ji nemůže plnohodnotně nahradit.

Ženské tělo je také vybaveno k tomu, aby vydrželo větší bolest i vyšší míru stresu. Ale právě to je pro něj často zrádné, protože pak bývá obtížné poznat, kde je hranice, kdy už je třeba říct dost. 

Odlišnostmi v mužském a ženském myšlení se již zabývala řada knih a bylo jim věnováno mnoho vědeckých studií. Stoprocentní však není žádná z nich, jelikož na straně jedné stojí muži a na straně druhé ženy, a to vždy přináší subjektivní pohled na věc. 

Teď už však konkrétněji k tomu, co jsme pro vás přichystaly. Vozík mění v životě ženy mnohé a i ze zcela běžných věcí dělá mnohdy věci značně specifické. Proto jsme se s kolegyněmi rozhodly zpracovat „ženské“ téma komplexně a z mnoha úhlů pohledů a připravily seriál nazvaný ŽENA INTIMNĚ.

V jeho rámci se zastavíme u různých oblastí. Ukážeme rozmanitost cest v konkrétních fázích života ženy. Je pak na každé z vás, zda některá z nich (či třeba jen její část) bude právě tou vaší.

Jednotlivé díly seriálu se věnují tématům, k nimž patří péče o sebe, menstruace, těhotenství, porod a šestinedělí, a putování ženským světem zakončíme tématem menopauza.

Celý seriál pro vás připravují ženy – odbornice, matky, manželky, dcery, sestry… Ženy, které jsou rády ženami, které ženám rozumějí a které mají dost životních zkušeností. V redakčním týmu jsou zastoupeny psycholožka, ergoterapeutka, fyzioterapeutka, pohybová terapeutka a zdravotnice. Průběžně pak budeme přizývat ještě i další externí spolupracovnice, především z řad lékařek.

A vždy také několik klientek ochotných sdílet se všemi i velmi důvěrné věci. Za to jim patří velký dík!

Možná se vám bude zdát, že se některé informace opakují, jen jsou uchopeny z trochu jiného úhlu pohledu. To je však pouze důkaz toho, že jsou důležité a že to tak vnímají i jednotlivé autorky.

A i když se v tomto seriálu budeme zabývat tématy navýsost ženskými a je určen především ženám, a i jazykově vztažen právě k nim, neznamená to, že jde o čtení zapovězené mužům. Možná právě naopak.

Pokud vás už nyní některé z témat oslovilo a rády byste s námi sdílely svou zkušenost, pak nás můžete kontaktovat na e-mailové adrese paraple@paraple.cz, do předmětu prosím uveďte Žena intimně. Další možností je spojit se s jednotlivými autorkami prostřednictvím dále uvedených kontaktů. Anonymita při veřejném sdílení je samozřejmostí, pokud si ji budete přát.

Proč začínáme právě sebepéčí?

Úplně na začátku jsme se všechny shodly, že než zabředneme do jednotlivých oblastí, je důležité, aby vše odstartovalo pohledem na sebe, své potřeby, vnímání sebe, sebehodnocením atd. Vzhledem k tomu, že víme, na kterém místě v životě ženy její JÁ většinou stojí (a žádná přední příčka to obvykle nebývá), jsme si ho tímto dovolily zařadit na místo první. 

Zastavte se spolu s námi a opečujte své tělo, svou mysl a dopřejte si chvíli jen pro sebe. 

Sebepéče jako základ života

ebepéče znamená starat se o potřeby svého těla a duše. Míra sebepéče se odvíjí od toho, nakolik si sebe vážíme a investujeme do sebe sama. Je úzce spojena se sebehodnotou a sebedůvěrou. Jak moc si sebe vážím? Věřím svým pocitům? Vnímám signály, které mi moje tělo posílá, všímám si jich vůbec, rozumím jim? Mnohdy vidíme, že nikoli. 

My ženy jsme odmalička velmi často vedené k tomu, že se nejdříve máme postarat o všechny ostatní a pak možná, někde daleko na konci, o své vlastní potřeby. 

Od dětství nás naši rodiče a učitelé vedou k tomu, že to, co cítíme a potřebujeme, není moc důležité a neměly bychom si toho příliš všímat. Zajišťování vlastních potřeb bývá dokonce často zaměňované s bezohledností. 

Když nám tělo říká „NE“

Kolik toho vydržíme? Kolikrát ještě něco spolkneme, zatneme zuby a pojedeme dál? Společnost nás tlačí k tomu, abychom toho stihly a udělaly hodně, ideálně víc než někdo jiný. 

Zde si vypomohu volnou citací z knihy známých psychiatrů, Radkina Honzáka a Aleny Večeřové-Procházkové, Holky to někdy nemaj lehký. Žena je v ní ihned v úvodu připodobněna ke koni, tažnému zvířeti, které toho snese opravdu hodně. 

Někdy se tak musíme dotknout úplného dna, abychom potkaly své hraniční limity a mohly se odrazit a vpustit do svých životů změnu. Musíme pochopit, že nemůžeme rozlévat z prázdné nádoby. 

Cesta na ono pomyslné dno může vést prostřednictvím nemoci, úrazu, obtíží ve vztazích, ztráty něčeho opravdu cenného atd. 

Nikdo by však neměl zapomínat, že tělo je napojené na duši a opačně. Není tam žádná oddělenost, jedno zrcadlí druhé. 

Emoce jako průvodce 

Emoce mohou být naším průvodcem v každodenním životě, v práci na sobě, pokud jim dáme prostor a naučíme se s nimi pracovat. Občas nám dají i pěkně zabrat a zabolí. Právě proto před nimi často utíkáme a volíme raději cestu rozumu. Pohodlnější a bezpečnější je totiž „necítit“.

Časem ale zjistíme, že tato cesta není správná. Chronicky potlačované emoce totiž v těle vytvářejí zatuhliny, a tak výsledkem bývají bolesti různého druhu, záněty a nemoci. 

V oblasti somatické psychologie mluvíme o „charakterovém pancíři“ – jedná se o svalový blok, který brání vnitřnímu proudění a který je tak pevný, že může zablokovat dokonce největší klouby, obratle, stáhnout orgány atd. 

To, jak někdo jde, stojí a sedí, vytváří obrázek o tom, jak na tom bude po psychické stránce. Naše fyzická postura totiž zrcadlí vnitřní nastavení a postoj vůči životu. 

Žijme plnohodnotněji díky zdrojům 

V péči o sebe hrají klíčovou roli zdroje – z nich čerpáme sílu, ony nám zajišťují pocit bezpečí, klidu, dělají nám radost a posilují naše osobní hranice. 

Pro každého ale znamenají něco naprosto odlišného. Jejich hledání nás přivádí zpět k sobě – musíme si všímat, co nám v danou chvíli dělá dobře, a co naopak ne. Zdroje plodí hezké myšlenky, zažíváme u nich příjemné pocity a jsou prospěšné našemu fyzickému tělu.   

Zdroj, tedy to, co nám pomáhá a dodává energii, může být například šálek oblíbeného čaje, pohled na strom, objetí, čas strávený s někým, koho máme rádi, smích, procházka v parku, dovolená, cvičení v adekvátní míře, zhlédnutí oblíbeného filmu, hra na hudební nástroj, pohlazení domácího mazlíčka ad. 

Buďme na sebe laskaví 

Pečovat o sebe s laskavostí a trpělivostí je klíčové pro pocit vnitřního klidu a rovnováhy. Ukazuje to, v jakých podmínkách jsme vyrůstaly – zda byl náš domov prodchnutý bezpečím a láskou. Pak se k sobě dokážeme chovat ohleduplně, trpělivě a s porozuměním. 

Existuje také mezigenerační přenos, který zajišťuje to, že život našich rodičů, prarodičů a dalších předků se otiskne do nás, v pozitivním i negativním slova smyslu. Některé horší rodinné vzorce chceme během života změnit, ale nezvládneme to. Vše pak předáme svým dětem, které s nimi zase nějak pracují. Pomohou jim, ublíží jim, posunou je dál. Proto je každá generace trochu jiná. Takový je vývoj lidstva.

Účinné nástroje v péči o tělo a duši

Jsou jimi harmonické mezilidské vztahy, ve kterých se cítíme bezpečně a milováni, objetí, smysl pro humor, pravidelná pohybová aktivita, přiměřená míra zátěže a odpočinku (všeho tak akorát), kvalitní strava a příjem tekutin, dechové techniky podporující harmonizaci autonomní nervové soustavy, relaxace, meditace, výtvarná činnost, hudba, zpěv, práce, která nás baví, a mnoho dalších. 

Hledejte, objevujte, zkoušejte. 

Hovory z terapeutické místnosti

Ve své praxi se potkávám s ženami zanedbanými, vyčerpanými, vyhořelými, bolavými, utrápenými… Některé bohužel nejsou schopné říct ani jednu věc, kterou dělají jen samy pro sebe – něco laskavého, co jim dělá radost, je pouze pro jejich dobrý pocit, podporu zdraví a pohodu. Pokud na sobě začneme pracovat, začne se to měnit, protože pečovat o sebe je důležitým základem našeho života. 

Už rozumím tomu, co se se mnou děje a proč

(H. L., 65 let)

Důležitou částí sebepéče je pro mě práce s duší – psychikou. 

Po nehodě jsem začala trpět posttraumatickým stresovým syndromem. Objevovaly se strachy různého druhu, neklid, nechuť vycházet ven z bytu a postupně to vyústilo až v panické ataky. 

V Parapleti mi moc pomáhaly řízené relaxace a meditace, ale nestačilo to. Přišel stres, hádka, změna a já se úplně sesypala. Vše vygradovalo loni v létě, kdy jsem byla po jednání s lékařem úplně zdrcená. Nemohla jsem nic dělat, na nic se soustředit, přidaly se silné bolesti na hrudi, pocit tuposti v hlavě, nemohla jsem popadnout dech, měla jsem zrychlený tep a myslela si, že mám infarkt. Byla jsem vyděšená! 

A to mě donutilo začít se sebou pracovat ještě i jiným způsobem – prostřednictvím psychoterapie. Poprosila jsem o pomoc Danutu Sliwkovou, psycholožku z Centra Paraple, se kterou jsem se už znala a občas jsme se setkávaly. 

Nejdříve proběhla krizová intervence po telefonu, následně jsme kvůli nemoci covid-19 kombinovaly osobní a on-line setkání. Pracovaly jsme postupně na tom, abych se zklidnila. Nastupovala úleva, mizely tlaky, strach a já začala více naslouchat svým emocím a tělesným projevům s nimi spojeným. Panické ataky se sice ještě několikrát opakovaly, ale každá další vlna byla slabší a já cítila, že už nad nimi mám kontrolu. 

Velký význam zde mělo cvičení s dechem. Uklidnilo mě, když mi Danuta vysvětlila, že jsem se nezbláznila, a porozuměla jsem tomu, co se se mnou děje a proč. Stěžejní se stala aktivní práce s mými zdroji a v tom vlastně dále pokračuji. Celé mě to donutilo více vnímat sebe, rozpoznávat signály, které mi tělo hlásí, odhadnout míru zátěže, pečovat o sebe s ještě větší láskou, citem a trpělivostí. 

Vyhovuje mi psychosomatický přístup, díky kterému mi došlo, že to, co rozum potlačí a překoná nátlakem, si tělo zapamatuje a časem nám to vrátí i s úroky. A jednoho krásného dne tu tíhu už prostě neunese. 

S Danutou pokračujeme dál. Učím se pracovat se stresem a zdroji, projevovat emoce, relaxovat, meditovat a tak dále.

Spokojenost v každodenním životě

Nemáte na sebe čas a neumíte odpočívat? Chcete se cítit dobře a lépe se poznat? Potřebujete efektivněji pracovat s emocemi a každodenním stresem? Tak pak je následující text určený právě vám.

Mám pocit, že tohle nás v životě nikdy nikdo neučil. A proto je načase, abychom se to naučily samy. Naštěstí společnost je dnes k tomuto tématu už poměrně otevřená a lidé sami hledají, jak do každodenního života vnést příjemný balanc. 

Já jsem si až s příchodem vlastní rodiny uvědomila, že pokud se nezačnu zase trochu více věnovat sama sobě, vyhořím. Nebylo k tomu daleko. 

Dát na první místo sebe není vůbec sobecké. A nemusí to nutně znamenat, že jen pro sebe děláte něco hodiny a hodiny denně. Můžete začít pouze několika minutami. I tyto na první pohled krátké časové úseky dokážou přinést do života velké změny.

Je důležité si připustit, že když budeme spokojené a plné síly a budeme se cítit dobře, pak to bude mít pozitivní dopad nejen na nás, ale i na naše okolí.

Níže vám nabídnu několik variant, jak na to v každodenním životě.

Nebojte se změny nebo něčeho nového

Náš mozek se změnám brání, rád jede v režimu autopilota, šetří tak energii. A také se brání odvaze postavit se plnou silou sama za sebe, protože to pak znamená dělat věci jinak. Jinak, než jste je původně viděly, jinak než od vás především okolí, ale často i vy samy očekáváte. 

Pěstujte denní rituály 

Rituály vždy byly součástí společenského a rodinného života. A to v různých kulturách po celém světě. Potřeba rituálů patří k základním lidským instinktům – kvůli pocitu sounáležitosti, kontinuity a smyslu naší existence. Rituály jsou nezbytné k navození dobré psychické pohody a vnitřního klidu. 

Každá bychom měla mít během dne nějaké soukromé drobnosti, na které se těšíme. Rituál může být cokoli, co prožíváme s plným vědomím, opakovaně každý den.

Ranní rituál

Vytvořte si ranní rituál, ať váš den začne pozitivně. Může jít o klidné vychutnání kávy, dechové cvičení, meditaci. Jde o to krátce se naladit sama na sebe. 

Zápisky

Zapisování pomáhá. Nejen s organizací času, ale také například s určováním priorit věcem, které je třeba udělat. Zapisování myšlenek může být dobré i k tomu, že se za čas můžete ohlédnout, kde jste myšlenkově byly třeba před měsícem. Nebo si své myšlenky prostě jen urovnáte. 

Nádech a výdech

Dech je součástí našeho života a zaručuje nám ukotvení do klidu. A navíc je zadarmo. 

Představím vám zde dvě krátké a velmi účinné techniky, které se mohou stát vaším rituálem. 

První technika se zaměřuje na prohloubení klidu. Pokud potřebujete upravit sed, aby byl pohodlnější, udělejte to. Pak věnujte pozornost dechu a jeho plynulosti. Nadechujte se na délku počítání do čtyř. Dech nezadržujte a vnímejte jeho hloubku a tok. Po nádechu následuje výdech, při kterém můžete počítat do šesti. Vše opakujte minimálně pětkrát, ale určitě do té doby, než se budete cítit uvolněnější. Pro posílení daného účinku si představujte, jak s nádechem vdechujte klid a harmonii a s výdechem vydechujete klid a uvolnění. 

Druhá technika je dobrá pro zpracování stresu a emocí. Začněte se pomalu nadechovat nosem. Nádech je hluboký a dlouhý. Cítíte, jak se váš hrudník otevírá. Vydechujte hluboce a uvolněně ústy. Celý proces nádechu a výdechu opakujte po dobu jedné minuty.

Afirmace

Jde o krátké posilující věty, které záměrně opakujeme buď nahlas, nebo pouze v mysli, abychom ovlivnily svůj život k lepšímu. 

Vyberte si afirmaci, která je pro vás aktuální, a opakujte si ji kdykoli během dne, kdy je to třeba. Aby mohla fungovat a měla odezvu, zkuste se na ni opravdu vnitřně naladit, přijměte ji jako součást sebe. 

Mně osobně afirmace velmi pomáhají posilovat vnitřní já a lépe zvládat každodenní překážky. Příkladem takové afirmace může být: „Jsem ochotná uvědomovat si svou úžasnost za všech okolností, ve všech situacích a přede všemi lidmi. Všechno co potřebuji mám v sobě právě teď.“

Radost a smích

Radost je spontánní vnitřní emocionální reakce na příjemnou událost, osobu nebo vzpomínku. Jak často se během dne radujete? Nebo jak často se zasmějete? 

Já jsem musela do svého života začít účelově vnášet důvody, proč se raduji, a také uvolnění a smích. Jako bych na to pod tíhou „dospěláctví“ trochu zapomněla. 

Jsou lidé, kteří mají schopnost umět se těšit. Dokážou mít radost z maličkostí. Na druhé straně jsou lidé, kteří vidí ve všem problém a nedovolí si zažívat pocit radosti. 

Rozvíjejte svůj smysl pro humor. Zkuste se zasmát i samy sobě, zkuste hledat humor i v nepříjemných situacích, eliminujte stres a zkuste se podobat dětem – ty jsou největšími experty na lehkost života, hru a smích. 

Cítit se krásná je opravdu důležité

Připadat si krásná je příjemná emoce, která je ale zároveň velmi proměnlivá stejně jako strach, radost nebo smutek. Jak vnímáme svůj zevnějšek, nemůžeme vždy ovlivnit. Někdy máme dobrý den a někdy se na sebe ani nechceme povídat. Často to souvisí i s fází menstruačního cyklu, ale o tom až v příštím dílu.

Starat se o své tělo není rozmar, ale nutnost a otázka respektu k sobě samé. Pamatujte však, že okolí vás nevnímá tak přísně jako vy sama. Když vám někdo vyjádří kompliment, přijměte ho a poděkujte za něj. Mám pocit, že ani to nám často moc nejde. 

Jděte svou vlastní cestou krásy, s laskavostí ke svému tělu, kde není třeba žádných extrémů ani modifikací. 

Vyzkoušela jsem sama na sobě, že když se každý den a­­lespoň trochu upravím a namaluji, cítím se mnohem lépe a nebojím se na sebe v zrcadle dívat.

On-line kurzy 

Nejen v této tematice mají své místo, vzdělávání je důležité. Dnes jsou velmi populární kurzy zaměřené na sebepoznání, spokojenost, nalezení vnitřního klidu či ženskost. 

Jejich výhodou je možnost dozvědět se nové věci z pohodlí domova. Pusťte do svého světa novou energii, myšlenky, motivaci a nápady.

Co třeba tyto?  

Kurz Klíč k tvému vnitřnímu klidu (Lucie Kolaříková)
Motto kurzu: „Abyste to zvládli, ať je to cokoli, a měli radost ze života, děj se, co děj.“

Kurz Magicky krásná (Michaela Měřínská)
Motto kurzu: „Krása i vědomá péče o svoji ženskost, vnitřní pohodu a sebevědomí začínají v hlavě. Ponořte se hlouběji a naučte se svoji krásu rozzářit zevnitř.“

Závěrem je dobré zmínit, že pravidelnou a vědomou péčí o sebe jak na fyzické úrovni, tak na úrovni mysli a duše si začneme více vážit samy sebe. Dovolte si být krásná, přítomná, ale i nedokonalá a svá. 

Doufám, že vás tento text inspiruje k vytvoření osobního plánu sebepéče a nastolení přirozené rovnováhy ve vašem životě. 

Nikdy jsem si moc nevěřila

(L. G., 45 let)

Vždy jsem si připadala mnohem horší než kdokoli jiný. Už jako dítě jsem měla strach z mluvení s lidmi nebo před lidmi, stresovalo a omezovalo mě mnoho obyčejných činností. S nedostatkem sebevědomí se nežije moc dobře. Komplikuje to každý den. 

Život běžel, dokončila jsem základní a pak střední zdravotnickou školu a začala pracovat. Nejvíce mě lákalo oddělení ARO, ale neměla jsem na to odvahu. Pracovala jsem tedy mnoho let na jiných odděleních. Až ve svých třiatřiceti letech se mi povedlo přesunout se na vysněné oddělení, které je dodnes mou srdeční záležitostí. 

Myslím si, že sestra na ARO by sebevědomí mít měla. Mně odnikud zázračně nepřišlo, a přesto jsem to zvládala celkem dobře. Do své práce jsem vždy vkládala obrovskou energii a lásku, až příliš velkou. Možná je z toho ale vidět, že když člověk něco opravdu chce, zvládne to i navzdory různým omezením. 

V té době jsem už měla čtyři děti. Život utíkal zrychleně, byl to kolotoč práce, péče o děti, domácnost atd. Nebyl v tom vůbec prostor pro mě. 

Možná jsem musela dojít až sem a sedět na vozíku, aby mi došlo, že je opravdu třeba se sebou něco dělat. A o to se teď snažím. Je mi sice čtyřicet pět let a koukám na svět z vozíku, ale přece nikdy není pozdě. 

Teprve nedávno mi začalo docházet, že se občas potřebuju postarat i sama o sebe – dopřát nějakou radost jen sama sobě. Do práce chodím méně a více času jsem doma. Nedávno jsem taky navštívila vizážistku – je to možná trochu marnivost, ale chtěla jsem vyzkoušet, jestli ze mě dokáže udělat něco, na co se dá koukat. Ano, zatím si ještě stále myslím, že jsem „něco ošklivého a neschopného“. Ale naštěstí se to už začíná měnit, začínám cítit a myslet trošku jinak. Někdy jdu jen tak na procházku, abych si mohla sama popřemýšlet. Bude mi to asi trvat dlouho, ale snad ještě další posun zvládnu.

Jak si naplánovat den aneb Osobní timemanagement

Jedním z hlavních úkolů nás ergoterapeutů je dovést člověka k co nejvyšší míře soběstačnosti a samostatnosti. A neřešíme to jen po jednotlivých aktivitách, ale komplexním pohledem. Naším cílem je najít rovnováhu v míře soběstačnosti, samostatnosti a asistence tak, abyste vy, klienti, v tomto případě ženy na vozíku, mohly žít plnohodnotným aktivním životem co nejdéle. 

Velmi dobře si uvědomujeme, jak moc je vykonávání běžných denních aktivit pro tělo vozíčkáře náročné a někdy i zatěžující. Zároveň však víme, že může být i prospěšné pro udržení dobré kondice. 

Jak tedy na efektivní a vyvážené plánování času? Možná vám pomůže několik následujících bodů. 

  1. Dodržujte většinu dnů v týdnu stejný režim. Tím je myšleno, kdy vstáváte, jíte, pracujete, odpočíváte či chodíte spát.
  2. Pořiďte si diář či větší kalendář, nebo si ho veďte v elektronické formě, je-li vám to bližší.
  3. Zamyslete se nad celým svým týdnem. Co vše potřebujete stihnout a dokdy to musíte udělat? 
  4. Naplánujte si i aktivity nad rámec svého běžného dne, o kterých předem víte. Pokud se jedná o aktivity, které je možné rozplánovat na menší úkoly, udělejte to. 
  5. Splněné úkoly si odškrtávejte – dokáže to vyvolat dobrý pocit a vy navíc víte, co vás ještě čeká.
  6. Pokud očekáváte více náročných povinností v jeden den, nechte si pomoct v běžných denních aktivitách.
  7. Věci, které nemusíte dělat vy, přenechte ostatním členům domácnosti. Pokud žijete sama, oslovte asistenta.
  8. Buďte ve svém volném čase aktivní tak, jak vám to vyhovuje, abyste se cítila dobře. Nezapomínejte na odpočinek třeba při procházce, sportu či u kávy.
  9. Snažte se myslet na sebe a během dne se zastavit a protáhnout či si udělat jen tak chvilku pro sebe.
  10. Nechávejte si každý den nějaký volný prostor jako rezervu „pro strýčka Příhodu“.
  11. Pokud to lze, využívejte ve svém životě pomůcky, které vám ho usnadní. Najít a naučit se je používat vám pomohou ergoterapeuti.
    Např.: Pokud jste v průběhu dne aktivní a odpoledne se ještě chcete vydat na procházku nebo na výlet, nestyďte se za využití přídavného elektropohonu k vozíku nebo handbiku. 
  12. Pamatujte, že věcí, které nelze odložit na zítra je opravdu málo a úklid k nim rozhodně nepatří.
  13. Neváhejte požádat o pomoc,
    není to žádná ostuda! 

„Ženské věci“ po poškození míchy a důležitost prevence

jejich reprodukční schopnost. Menstruační cyklus, který je bezprostředně po poranění míchy přerušený, se vrací po třech až šesti měsících. Žena po poranění míchy je tak sice reprodukčně zdravá, ale k problémům s otěhotněním mohou vést i jiné bariéry, často spojené s neurologickým deficitem, a to fyzickým či psychosociálním. 

Mezi neurologické fyzické deficity řadíme poruchu mobility, spasticitu nebo inkontinenci, které zásadně ovlivňuji sexuální chování. Neurologický psychosociální deficit je pak ovlivněn tím, že my ženy jsme náchylnější k emocionálním a psychickým poruchám. 

Ochota a motivace znovu se věnovat sexuálním aktivitám bývá podmíněna věkem, kvalitou vztahu, sociální integrací, ale také rozsahem získaných informací.

Neméně podstatné je také to, abychom o své zdraví aktivně pečovaly a nezapomínaly na preventivní vyšetření, a to bez ohledu na to, zda chceme být i nadále sexuálně aktivní nebo plánujeme těhotenství.

Systém gynekologické prevence 

Systém gynekologické prevence se u žen po poškození míchy nijak neliší. Avšak pokud jste žena na vozíku, pak byste měla při volbě gynekologa myslet na to, aby měl zkušenost s cílovou skupinou. Takoví gynekologové se častěji vyskytují ve fakultních nemocnicích, jejichž součástí jsou také spinální jednotky, a lékař tak může, v případě potřeby, kolegy ze spinální jednotky snáze kontaktovat.

Dále byste se měla zajímat o to, zda má zvolená ordinace bezbariérový přístup a prostředí (šířka dveří, WC…) a také o vybavení ordinace. Ta by měla být vybavena výškově nastavitelným, polohovacím a protiskluzovým gynekologickým křeslem. 

Před každou prohlídkou je také vhodné si se svým gynekologem předem domluvit medikaci na ovlivnění spasticity, která může gynekologické vyšetření značně komplikovat.

V souvislosti s přípravou tohoto seriálu jsme se spojili s projektem Vozejkmap a požádali o mapování bezbariérových gynekologických ordinací. 

Pomoci můžete i vy. Pokud víte o ordinaci s bezbariérovým přístupem a vybavením, a ještě lépe s personálem ochotným pomoci s přesunem, prosím zaznamenejte to na → www.vozejkmap.cz či v mobilní aplikaci Vozejkmap. 

Preventivní gynekologická prohlídka

Od svých patnácti let má každá žena nárok na bezplatnou preventivní prohlídku u gynekologa, a to jedenkrát za rok (po uplynutí jedenácti měsíců). Prohlídka je přizpůsobena věku ženy a tomu, zda je sexuálně aktivní.

Při preventivní prohlídce lékař nejprve zpracuje osobní a rodinnou anamnézu, zejména s ohledem na rizikové faktory.

Samotné vyšetření pohlavních orgánů může být doplněno i vyšetřením ultrazvukovým. Lékař má také prohlédnout kůži a pohmatem vyšetřit mízní uzliny v oblasti pohlavních orgánů. 

Součástí preventivní prohlídky by také mělo být poučení o samovyšetření prsů. U žen od 25 let lékař provede též klinické vyšetření prsů, pokud je v rodině výskyt zhoubného nádoru prsu nebo jiné rizikové faktory.

V případě, že máte poruchu citlivosti a úchopu, pak by měl váš gynekolog provést vyšetření prsu při každé preventivní prohlídce, bez ohledu na věk, případně vás odeslat na ultrazvukové vyšetření. 

Při preventivní prohlídce se také provádí screening karcinomu děložního hrdla. Lékař při něm odebere vzorek tkáně z děložního čípku a odešle ho do laboratoře k cytologickému vyšetření.

Gynekolog se má starat i o další screeningová vyšetření ženy pro prevenci rakoviny. Má předávat doporučení k provedení mamografie (od 45 let 1× za 2 roky, pokud možno na stejném akreditovaném pracovišti) a zajišťovat screening karcinomu tlustého střeva a konečníku (stanovení okultního krvácení ve stolici speciálním testem 1× za rok od 50 let a 1× za 2 roky od 55 let, nebo screeningová kolonoskopie jednou za 10 let). Tatáž vyšetření ale může ženám provést, respektive dát jim na ně doporučení i praktický lékař. V tom případě (když z nich má k dispozici výsledky) je pak gynekolog již nepředepisuje.

Nezapomínejte na samovyšetření

Nejjednodušší metodou včasného záchytu karcinomu prsu je samovyšetření. Jak je zřejmé z názvu, provádíme si jej samy, a to pravidelně jednou za měsíc. 

Pokud však se samovyšetřením teprve začínáte, pak byste ho měly po dobu jednoho měsíce provádět každý den. Jen tak se naučíte znát geografii vlastních prsů. 

Nejlepší období pro samovyšetření je druhý nebo třetí den po skončení menstruace, kdy jsou prsy bez napětí. Pro ty z vás, které nemenstruují, je vhodný kterýkoli snadno zapamatovatelný den.

Samovyšetření dělejte po osprchování teplou vodou, kdy je pokožka uvolněná a vláčná.

Tady je návod, jak na to:

  • Vysvlečte se do půli těla a postavte se před zrcadlo. Oběma rukama volně připažte a při dostatečném osvětlení zjistěte, zda nepozorujete změny tvaru svých prsů a jejich okolí či zda se někde nevyskytují zduřeniny, pokožka není svraštělá, případně není některá z bradavek vtažená dovnitř. Pokud nemáte oba prsy stejně velké, není důvod ke zbytečným obavám – to je naprosto přirozený jev.
  • Zdvihněte obě ruce a pokračujte v předchozím pozorování tak, že se před zrcadlem budete pomalu otáčet zprava doleva a zleva doprava.
  • Uchopte prsy jeden po druhém dlaněmi a nejprve vodorovným a poté svislým klouzavým pohybem je prohmatejte. Pozorujte, zda neucítíte ztvrdlé místo anebo bulku.
  • Levé rameno spusťte dolů, pravou rukou prohmatejte dokola levou bradavku uprostřed dvorce, potom ji jemně stlačte, jestli z ní nevyteče mléčný či krvavý výtok. Stejným způsobem si vyšetřete i pravý prs.
  • Lehněte si na záda, podložte si hlavu malým polštářkem a pod levou lopatku si položte přeložený ručník tak, abyste měly prs ve vyvýšené poloze. Pravou rukou si prohmatejte prs a jeho okolí. Stejným způsobem si vyšetřete i pravý prs.
  • Jemným tlakem vnitřní strany třech prostředních prstů (ne jejich konečky) si prohmatejte levý prs. Začněte zvenčí zespodu, krouživými pohyby kolem, vždy blíže ke středu bradavky. To udělejte dvakrát. Jednou mějte ruku založenou pod hlavou a jednou volně připaženou. Stejně postupujte při prohmatávání pravého prsu.
  • Levou ruku si založte pod hlavu a pravou rukou si prohmatejte (podobnými pohyby jako v předcházejícím případě) podpaží, zda v něm není bulka. Stejným způsobem si vyšetřete i pravé podpaží.
  • Levou rukou volně připažte. Pravou rukou prohmatejte jamku nad klíční kostí. Stejným způsobem si vyšetřete i pravou stranu.

Nevynechávejte žádnou polohu. Některé změny mohou být objeveny ve svých počátcích právě jen v jedné z nich. Při jakémkoli nálezu nebo jen pochybnosti navštivte svého lékaře. Nalezená změna rovnou neznamená, že jste nemocná, ale je třeba mít jistotu. 

Samovyšetření je velmi důležitým návykem a mnoha ženám již zachránilo nejen prs, ale hlavně život. Mělo by tak být zcela běžnou součástí osobní hygieny každé moderní ženy.

Příznaky onemocnění prsu

Nejčastějším projevem onemocnění je nebolestivé zduření nebo bulka s nepravidelnými okraji kdekoli v prsu. Dalším příznakem může být zarudnutí, vzhled připomínající pomerančovou kůru, důlkovatění, otok kůže, mokvání, nehojící se vřed, vtažení bradavky nebo výtok z ní. Na nádorové onemocnění upozorňuje také bulka v podpaží nebo nadklíčku.

„Podívej se na sebe, jak stojíš?!“ aneb Pečuj o své tělo

To mi často říkávala maminka. A měla velkou pravdu. Z postoje člověka se dá totiž leccos určit. My fyzioterapeuti to víme ještě o něco víc. A určit se to dá i ze sedu. A ze sedu ve vozíku jakbysmet.

Co je vlastně pánev?

Pánev tvoří z pohledu zátěže jakýsi převodník mezi trupem a dolními končetinami. Je to pevná struktura, na kterou působí síly, tlaky a tahy, a proto je zpevněna vazy, které ale zároveň musejí umožňovat pohyby přenášené právě z dolních končetin či z trupu. 

Na své spodní straně, v oblasti malé pánve, je zakončena významnou svalovinou. Jde o tzv. pánevní dno.

Pánevní dno má miskovitý tvar a je složené celkem ze tří vrstev. Povrchní vrstvu asi všichni známe, jsou jimi především svěrače. Významná svou funkcí je však každá z vrstev.

Svalovina pánevního dna nejen že pasivně podpírá vnitřní orgány, ale také se zapojuje svou antigravitační svalovou funkcí, a dokonce reguluje tlak v trupu. Navíc ovlivňuje také funkci sexuální i vylučovací.

Oblast pánevního dna ale nejsou jen svaly. Je to právě také systém vazů, který má za úkol držet při sobě kostěné struktury, ale zároveň jim umožnit jemný pohyb, jiné zase drží vnitřní orgány na svém místě. Dnes už však také víme, že i vnitřní orgány mají mít svůj přirozený pohyb čili i vymezený prostor pro něj, a tedy že i další měkké tkáně by se tomu měly přizpůsobit a naopak. Správným postavením a uložením vnitřních orgánů se podporuje jejich přirozená funkce. 

Co na to evoluce?

Pánevní dno úzce souvisí například i s břišním svalstvem.  V dávných dobách, kdy člověk začal chodit vzpřímeně, se původně břišní stěna musela pomalu přeměnit v břišní dno. To, co dříve směřovalo dozadu, najednou směřovalo dolů. Váhu vnitřních orgánů tehdy převzalo pánevní dno, které muselo začít více spolupracovat s napřímením trupu a s hlavním dechovým svalem – bránicí. 

„Správné“ pánevní dno by také mělo adekvátně spolupracovat i s jinými tzv. funkčními uzávěry v těle jako jeden celek. V józe by mohly být jistou analogií k těmto funkčním uzávěrům tzv. bándhy (v bránici, v hrdle aj.).

Pánevní „problémy“

Vylučování

Klientky s míšní lézí mohou trpět zácpou, která v chronické fázi může mít vliv na poruchu i postavení malé pánve. Důležitá je tedy proto prevence a pravidelné vylučování. Uplatnit zde můžeme i dále zmíněnou viscerální terapii. 

Také močové svěrače mohou mít poškození ve smyslu inkontinence či naopak zástavy z důvodu spasticity. Vždy volíme cestu dokonalého vyprázdnění, a proto je nejvhodnějším způsobem šetrné cévkování.

Sexuální a reprodukční funkce

U klientek po poranění míchy bývá často neporušená schopnost pohlavního styku a také schopnost otěhotnět. Objevují se však individuální sexuální poruchy, jako je např. snížená schopnost lubrikace a orgasmu. Proto si dávejte pozor na poranění vaginy při pohlavním styku. 

Po vaginálních porodech dochází zpravidla jen k poruchám měkkých tkání, které se dobře ošetřují per vaginam, event. per rectum, a to i v delším časovém odstupu. 

Větší operační zákroky v oblasti břicha pak podléhají rozsáhlejší péči. Obecně se však nedoporučuje hluboký břišní tlak, zejména u uvolnění vazivového aparátu, krátce po operacích, při nefunkčním svalstvu a také u obézních.

Prevence je základ

Pravidelné gynekologické kontroly zamezí komplikacím, jako jsou záněty, srůsty, myomy, endometriózy, sestupy a uvolnění vnitřních orgánů. 

Život nekončí. Vše začíná. Jinak a radostněji

(H. L., 65 let)

Pro mě je to především o tom být spokojená sama se sebou. Trochu se hýčkat. Nejen zevně, ale snažit se být krásnou ženou, která má v rovnováze tělo i duši.

Po úrazu a třech operacích jsem se podruhé narodila. Naštěstí jsem to přijala bez odporu a lítosti, i když od pasu dolů ochrnutá. Mohu dále užívat života plnými doušky. I když se absolutně změnil, a to ve všem. Nová situace je výzvou jak tělesnou, tak duchovní. Pečuji o sebe s velkou trpělivostí.

Jednou jsem měla po velmi dlouhé době v nemocnici sen a ten končil erotikou. A v tom mne probudil pan doktor – neurolog, sympaťák, nejmladší primář v nemocnici. Opět testoval tělo a kladl známé otázky. Přiznala jsem se mu ke snu. „Pane primáři, jsem velká holka, tak vám to řeknu otevřeně, akorát jste mne vzbudil před orgasmem. Takže zase nic.“  Oba jsme se zasmáli. Pan primář hurónsky odpověděl, že jsou tři důležité funkce těla – čůrání, kakání a milování, a že když to bude fungovat denně, tak to bude v pořádku. 

Vzala jsem si to k srdci a začala o sebe pečovat takovým způsobem, abych se cítila vyrovnaná, spokojená a šťastná po všech stránkách. Ve zdravém těle zdravý duch. Opečovat se pro mě tedy znamená vrátit se ke svým koníčkům, najít nové a také se posunout dále v rozvoji sebe samé. 

Moje cesta k rozvíjení péče o sebe vedla skrze pánevní dno. Měla jsem po úrazu tak silné bolesti, že se to nedalo vydržet. Dotyk klitorisu během cévkování způsobil bolesti a spasmy v pánevním dnu, které pokračovaly až do chodidel, až se mi kroutily prsty. Jak se tedy budu cévkovat? A co milování s partnerem? 

Začala jsem pátrat, zkoušet, prohlubovala jsem způsoby práce s tělem, ale i s psychickou úrovní. 

Chápu, že to je choulostivé téma a pro mnohé tabu. Právě proto se osměluji podělit se i o tuto intimní oblast. 

Začala jsem hledat nová řešení a pomoc u neurologa, sexuologa a fyzioterapeutů. Nestačilo to, nebylo to ono, bylo to stále bolestivé. 

Po nějaké době jsem se dostala k fyzioterapeutce Michaele Havlíčkové, která mě vyšetřovala digitálně a zjistila, že mám zatuhlé struny v celém pánevním dnu. Ukázala mi v detailech jeho anatomii a začalo odstraňování potíží. 

Tedy stálo to za to, občas mi bolestí tekly slzy. Pracovaly jsme i s dechem a dostávala jsem úkoly na doma – ve sprše nebo na lůžku trénovat stahy pánevního dna s prstem v konečníku a ve vagině. Naučila mě intimní automasáž jednotlivých svalů pánevního dna. Po prvních terapiích jsem konečně zažila pocit, kdy mě při kontaktu s genitáliemi nic nebolelo. To byl gejzír endorfinů! Dva roky bolestí klitorisu byly pryč. Důležité je však cvičit denně, jinak se spasmy a struny vracejí. 

Došlo mi také, jak důležitá je vědomá práce s dechem a jak obrovské účinky má na tělo i psychiku.

Narazila jsem ještě na další problém – kvůli titanovým tyčím v páteři jsem už nebyla tak pružná, takže jsem si „tam dolů“ nedosáhla. Přišel tedy na řadu můj partner. Problém se přerodil v prospěch – začali jsme spolu komunikovat otevřeněji. Náš vztah se díky tomu prohloubil, více jsme si povídali, vysvětlovali a naslouchali. Došlo nám, že pánevní dno se dá léčit i jinak – milováním, něhou, citlivostí. Můj partner se rozzářil a pravil: „Pravidelný styk se ženou je základem dobrých mravů. Přece nemůžeme žít nemravně.“   

Pánev praktickým pohledem fyzioterapeuta

V praxi si všímáme postavení pánve, trupu a dolních končetin, jejich pohybů a svalové souhry. Sledujeme jemné detaily kolem pánve, kosti stydké, kostrče, napětí svalů a vazů a bolestivé vjemy. Pánevní dno u našich klientek nalézáme často s porušenou funkcí, ale může být naopak i přetížené. Dále vyšetřujeme stav ostatních měkkých tkání hluboko v pánvi. 

U lidí na vozíku mohou být nalezené odchylky na pánevním dnu v úzké souvislosti např. se zhoršující se spasticitou. Jejich vztah pak může být samozřejmě i opačný – spasticita dolních končetin nebo trupu má vliv na oblast pánve. Proto se tak často snažíme pasivními pohyby a protahováním eliminovat spasticitu nejen dolních končetin a trupu. 

Víte, že…

… pánev se nevyšetřuje pouze zevně, ale že je možné ji vyšetřit také přes konečník či pochvu? Informace z tohoto vyšetření nám mohou v mnohém pomoci ovlivnit stav bolesti, svaloviny a vazivového aparátu pánevního dna. Někdy se bez tohoto vyšetření a terapie neobejdeme. Proto překonejte obavy a stud, má to význam!

Terapie pánevního dna

V terapiích této oblasti se pravděpodobně setkáte s propojením více technik (mj. techniky na uvolnění páteře, mobilizací žeber, s viscerálními technikami, existují např. i techniky na uvolnění závěsného systému malé pánve). 

Nacvičuje se nejen jemná kontrakce svalů pánevního dna, ale také jejich následná relaxace. To vše v kontextu – se zapojením celého trupu a se správným stereotypem dýchání. Terapie uvolňování měkkých tkání je zde také často neodmyslitelnou součástí, vhodné jsou např. i lymfatické masáže. 

Terapeutických technik a přístupů je tedy více. Tou nejvíce zaměřenou na pánevní dno je asi stále se vyvíjející metoda podle Ludmily Mojžíšové. K doplnění jsou však vhodné i techniky na uvědomění si hlubokých svalů v malé pánvi. Alexandrova nebo Feldenkreisova technika nám mohou pomoci zlepšit vnímání celého těla i malé pánve. 

A neopomíjejme ani jógu. Dnes dobře známá hormonální jógová terapie je zaměřena také na zlepšení postavení pánve, funkci vnitřních orgánů, na úpravu hladin hormonů a toků energií v těle. A protože se jednotlivé typy jógy mezi sebou velmi prolínají, z pohledu fyzioterapeuta se zdá být vhodná také např. spirální jóga. 

V oblasti gynekologie je ve světě známá technika cantienica, která prvotně vychází z metody spirální dynamiky. Opět klade důraz spíše na uvolněný pohyb a zlepšení držení celé pánevní oblasti.

Od izolovaného posilování svalů pánevního dna se dnes již spíše upouští. 

Pozor na autonomní dystreflexii

Nebezpečná reakce těla, která může vzniknout pouze u poškození míchy od obratle Th6 výše, souvisí s pánevní oblastí. Často vzniká drážděním z dutiny břišní či jakoukoli bolestí nebo jiným dráždivým vjemem, který se vyskytl pod úrovní míšního poranění. 

Proto bychom měli brát autonomní dysreflexii na zřetel především tam, kde je jakákoli porucha citlivosti, ale i u vyšetření, které je přímo kontaktní s citlivým pánevním dnem a svěrači. 

Terapeutické zajímavosti

Vlivu postavení a pohybu v oblasti pánve si nejvýznamněji všímala již zmíněná Ludmila Mojžíšová, která také jako první bádala nad jejich působením na činnost vnitřních orgánů. V souvislosti s vyšetřením pánevní oblasti se věnovala pozorování pohybu klienta, spojovala nalezené blokády páteře a žeber s blokádami a přetížením v oblasti pánve a vyšetřovala patologická svalová řetězení. Odhalila tím chyby v postavení a pohybu pánve, kosti křížové a kostrče a dokázala jim přičíst vliv na činnost pánevních orgánů.

Ve fyzioterapii dnes víme, že každý vnitřní orgán se svou porušenou funkcí projeví např. i na povrchu těla. Drážděním zevnitř tak dochází k projevům poruch do přilehlé oblasti. Tato dráždění se pak mohou projevovat například také změnami v pohyblivosti a držení kloubů, reflexními změnami na kůži, dráždivými body na těle. Nápravě (podpoře činnosti vnitřního orgánu) se věnuje tzv. viscerální terapie.

Svěřte se do rukou odborníka

Někdy se vám může zdát, že vaše tělo ovládá činnost svalů pánevního dna dobře, přesto se objektivní nález může lišit. A naopak tam, kde necítíme žádné přetížení, je možné nalézt známky obranných nebo patologických jevů z přetížení či skryté bolesti. 

A podobné je to se cvičením. Může se stát, že při nedokonalém nácviku funkce pánevní svaloviny budete zbytečně přetěžovat tyto nebo jiné měkké tkáně. 

Vše spočívá v dokonalé, jemné spolupráci. 

Doporučení pro udržení dobré kondice pánevního dna 

Vnímejte změny a signály svého těla,

ideální je symetrie – snažte se držet např. ramena, kolena či pánev ve stejné úrovni, občas se plánovaně zkontrolujte před zrcadlem,

udržujte se stále v mírné fyzické kondici,

nezapomínejte na relaxaci a čas pro sebe,

méně je často více, a to i při cvičení.

Závěrem

Obloukem zpět na začátek. Pokud se mě dnes zeptáte, jak stojím, pak nebudu lhát, když odpovím: „Snažím se.“

Příroda– nejlepší přítel člověka

V tomto dílu našeho seriálu bychom vás chtěly sez­námit s obecnými informacemi o používání rostlin v oblasti sebepéče a také se dotknout té nejzákladnější interakce s bylinkami – aromaterapie. 

K bližšímu představení rostlin nebo receptur na konkrétní problémy se dostaneme v dalších vydáních.

Žijeme v uspěchané době. Mnoho z nás na sebe nemá dostatek času. Stihneme se leda tak vyspat, najíst, postarat o základní věci a na další potřeby našeho těla prostě zapomínáme. Takový životní styl pak může snadno vést až ke zdravotním problémům, kterými se nás naše tělo snaží volat zpátky k sobě. Častým vyústěním stresujícího životního stylu bývá například hormonální nerovnováha, která je mnohdy základem i dalších, nejen gynekologických, problémů. U žen je tento fakt patrný ještě více, jelikož jsme všeobecně citlivější a vnímavější jedinci.

Proto se domníváme, že zpomalit každodenní vražedné tempo a být v pohodě je velmi důležité. 

Zharmonizute své tělo i mysl

A k tomu nám nejlépe poslouží příroda. Už jen samotný pobyt venku na hezkém místě dokáže zázraky. Okysličí organismus, způsobí vyplavení endorfinů, stimuluje metabolismus a mnoho dalšího. 

Řada těchto efektů je prokázána nejen staletími praxe, ale i vědecky. Například že pomalá procházka v lese snižuje stres, bylo ověřeno měřením hladiny stresového hormonu kortizolu. Dále pak také vyrovnává krevní tlak, harmonizuje mysl a vede k relaxaci. 

Les totiž působí blahodárně na všechny naše smysly. Šustění listí nebo hučení stromů ve větru nás navede do hladiny alfa, které tělo dosahuje při meditaci. Vizuálně nás uklidní zelená barva stromů, mechů i samotné uspořádání lesa. A v neposlední řadě na náš čich působí silice, které se ze stromů uvolňují. Silice z jehličnatých stromů působí antisepticky, mají blahodárný vliv na dýchací systém, podporují imunitu, uklidňují mysl a navozují relaxaci. 

Proto doporučujeme trávit v přírodě alespoň hodinu denně a udělat si z procházek každodenní rituál.

POZOR – ne všechny silice se dají neředěné aplikovat na kůži.

Aromaterapie 

Kousek přírody, který vám dokáže pomoci i v pohodlí domova představují bylinky. Nejjednodušeji s nimi můžete začít formou zmíněné aromaterapie, pomocí takzvaných silic. Ty jsou často komerčně označované také jako éterické oleje, esenciální oleje nebo esence. 

Získávají se destilací různých částí rostlin a jsou to velmi těkavé látky. Obsahují malé molekuly, které snadno pronikají do dýchacích cest nebo přes kůži dále do krve, kde plní své funkce. 

Naše čichové centrum je propojeno s limbickým systémem v mozku, který je řídicím centrem emocí. Díky tomu působí esenciální oleje příznivě na naši psychiku. 

Bylo zjištěno, že domácí aplikace silic z jehličnanů má podobný efekt jako při pobytu v lese, jen je krátkodobější. Esence z jehličnanů, jako jsou borovice nebo jedle, posilují imunitní systém, zlepšují dýchání, usnadňují vykašlávání a v mysli nás mohou zavést právě na lesní pěšinku. 

Aromaterapii lze praktikovat formou inhalace, koupele nebo masáže. Jen je třeba si předem nastudovat vlastnosti konkrétní silice. 

A pak tu platí jednoduché pravidlo – pokud vám to nevoní, pryč s tím. Důvěřujte svému tělu.

Pijte, koupejte se, mažte se…

Dalšími možnostmi, jak užívat bylinky, jsou nálevy/čaje, odvary, maceráty, tinktury, sirupy, pilulky, masti, obklady a další.

Nálev/čaj si připravíte přelitím vybraných bylinek (nebo jejich směsí) horkou vodou a následným krátkým louhováním (zpravidla 10 minut) pod pokličkou. 

Odvar si připravíte naopak ze studené vody, do které vložíte bylinky a rychle vše zahřejete až k varu. Poté vaříte na mírném ohni většinou 10 minut a následně necháte 15 minut odstát v zakryté nádobě a slijete. 

Macerát získáte tak, že bylinky zalijete studenou vodou a vše necháte potřebnou dobu odstát. Poté scedíte. 

Tinktura je roztok vzniklý naložením bylin v alkoholu. Oproti ostatním postupům má užívání tinktur několik nesporných výhod. Díky vyluhování v silném alkoholu obsahují vysokou koncentraci účinných látek, mají snadné užití, dávkování i skladování a dlouho vydrží.

Nejpoužívanějším esenciálním olejem je ten z levandule. Působí proti stresu, navozuje relaxaci a spánek, zbavuje bolestí hlavy nebo i menstruačních bolestí. 

Není droga jako droga

V souvislosti s bylinkami a recepty na jejich užívání se často můžete setkat s pojmem droga. V tomto případě se však nejedná o návykovou látku. Tento výraz znamená, že jde o konzervované (nejčastěji sušením) rostliny, ať už celé, nebo jejich části, nebo živočichy. 

Výraz droga je odvozený od holandského slova droog = suchý.

Všechny čaje, odvary i maceráty byste si měly připravovat na každé použití čerstvé. 

Principy užívání bylinek

I když pocházejí z přírody, mohou být někdy nebezpečné. Prvním nebezpečím je záměna rostlin, v horším případě záměna za jedovatou rostlinu. Proto pokud si nejste jisté svými rozpoznávacími schopnostmi, raději si je pořiďte či kupte z ověřených zdrojů.  

Dále je také velmi důležitá kvalita rostlin či hotových produktů. Sbírané rostliny mají být kvalitní a z dobrých stanovišť a nesmí obsahovat plíseň, jinak mohou i škodit. Ze stejného důvodu musíme dbát také na jejich správné skladování. 

Bylinky obsahují spoustu účinných látek, proto by se neměly užívat jen tak bez rozmyslu. Samozřejmostí je dodržování předepsaného množství a správného způsobu užití. 

A malá rada – bylinky nepůsobí na každý organismus stejně. Pokud vám tedy nezabere první varianta, určitě stojí za to vyzkoušet jinou, podobně účinkující bylinku. Jen u nás v Čechách je z čeho vybírat.  

Sylvie Dundáčková

V Centru Paraple působím jako vedoucího úseku pohybové terapie. Význam pohybu pro náš život jsem na vysoké škole studovala v oboru fyzioterapie a také v oboru aplikované pohybové aktivity. 

S velkou radostí vedu skupinové cvičení pro ženy, ve kterém vytvářím prostor pro uvolnění, důvěru a otevření nebo prostě jen společné bytí. Cvičení je proložené dechovými technikami, praktikováním upravených jógových ásan a společným zpěvem manter pří hře na indický nástroj harmonium. 

V rámci seriálu Žena intimně chci přispět svými praktickými i teoretickými znalostmi a zkušenostmi. 

Kontakt

e-mail: sylvie.dundackova@paraple.cz 

tel.: 274 001 317

Petra Hladíková

V Centru Paraple jsem pracovala nejprve jako zdravotní sestra a později jako vedoucí ošetřovatelského úseku. Nyní jsem na mateřské dovolené, na které, jak to tak vypadá, ještě nějaký čas zůstanu.

Ženská intimita je pro mě osobní téma, tak jako snad pro každou ženu. Všechny potřebujeme vědět a vnímat, že jsme jedinečné a krásné, a to i ve chvílích, kdy se nám život obrátí vzhůru nohama.  Myslím si, že být ženou je to nejkrásnější, ale zároveň nejtěžší na světě.

Jeden z mých oblíbených citátů je: „Cítit, milovat, trpět, obětovat se bude vždy obsahem života ženy.“ (Honoré De Balzac)

Kontakt

e-mail: petra.hladikova@paraple.cz  

Petra Hloušková  

V Centru Paraple pracuji sedmým rokem jako zdravotní sestra. Pracuji s tradiční medicínou, ale zároveň věřím síle přírody a vím, že nám má dost co nabídnout. Mnoho informací čerpám z absolvovaného kurzu Léčivé rostliny na farmaceutické fakultě v Hradci Králové.

Kontakt

e-mail: petra.hlouskova@paraple.cz

tel.: 274 771 478

Iva Hradilová 

V Centru Paraple pracuji především jako ergoterapeutka, před odchodem na mateřskou dovolenou, kde jsem toho času, jsem několik let pracovala také jako vedoucí úseku ergoterapie. 

V rámci seriálu Žena intimně vám nabídnu vhled do jednotlivých životních etap z pohledu ergoterapeutky, a to především s ohledem na aktivity, naplňování životních rolí a péči o sebe.

Mým ergoterapeutickým mottem jsou slova Jana Wericha: „Kdo chce hledá způsob. Kdo nechce hledá důvod.“

Kontakt 

e-mail: iva.hradilova@paraple.cz

tel.: 606 067 151 (telefon na kolegy z úseku ergoterapie)

Iva Leszkowová 

V Centru Paraple jsem jako zdravotní sestra působila v letech 2013–2019. Vypěstovala jsem si k němu velmi vřelý vztah a dodnes, alespoň na dálku, zůstávám ve spojení.

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu a následně přírodovědeckou fakultu. V současné době pracuji jako sestra v Centru klinických studií v Olomouci. 

Mou dlouholetou vášní jsou bylinky. Velmi ráda studuji a zkouším jejich účinky, které mě nepřestávají udivovat svou silou. Absolvovala jsem několik bylinných kurzů, nejvíce mi přinesl ten na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy, věnovaný právě léčivým rostlinám. 

Věřím, že v přírodě lze najít pomoc téměř na všechny problémy.

Kontakt

e-mail: ivaleszkowova@seznam.cz

Danuta Sliwková

V Centru Paraple pracuji jako psycholog dva roky. 

Fascinuje mě propojení duše a fyzického těla – zejména nervové soustavy. Už během studia jsem si vybrala specializaci psychologie zdraví a neuropsychologie, a u toho setrvávám dodnes. Psychosomatika pro mě tedy není pouze oborem, ale stylem života. 

Projekt Žena intimně mě zaujal už jen proto, že jsem žena a práce se ženami je mou srdcovou záležitostí. 

Baví mně jít s klienty společnou cestou, poznávat jejich příběh a rozkrývat možnosti, které nám život nabízí. Cílem je to, abychom byli více spokojení a vedli radostnější život. S tím je spojená cesta do hlubin sebe sama a ta bývá nejnáročnější. 

Kontakt

e-mail: danuta.sliwkova@paraple.cz 

tel.: 274 771 478

Hana Vatěrová

V Centru Paraple pracuji mnoho let jako fyzioterapeutka. 

Vystudovala jsem vyšší zdravotnickou školu, obor fyzioterapie, a Fakultu tělesné výchovy a sportu, obor tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 

Věnuji se terapii pánevního dna podle Mojžíšové, spirální dynamice, józe ve fyzioterapii, cvičení v těhotenství a po porodu ad. Vedle problematiky pánve se věnuji ještě terapii ruky.

V mládí jsem se závodně věnovala rychlostní kanoistice, která mě přivedla ke studiu. Dodnes miluji především sport v přírodě, mým největším koníčkem je právě kanoistika a běh na lyžích. Zamilovala jsem si i power jógu, která mi zdravotně velmi pomohla.

Mám jednu dcerku, na kterou jsem velmi pyšná, neboť nelení a také se věnuje sportu.

Kontakt

e-mail: hana.vaterova@paraple.cz 

tel.: 274 001 311

Přišla jsem na svět jako žena

Se vším co k tomu patří

A jako žena také odejdu

Mé tělo je můj dům

Jediný co mám

Nemůžeš mi ho vzít

Umyju si vlasy aby zase zářily

Obleču si to nejhezčí co mám

Pustím si hudbu

Pohodlně se opřu

Dám si nohy nahoru

A budu si užívat

Čtvrteční odpoledne jako každé jiné

Úryvek z básně Dům ze sbírky Květy slunce (Rupi Kaur)

Sdílet článek
Aktuality

Centrum Paraple je obecně prospěšná společnost založená Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků. Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.

Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují. Pokud i vy věříte v potřebu solidarity a vzájemné pomoci, přidejte se k nám.

Naše činnost je přibližně z 50 % financovaná z darů fyzických a právnických osob. Darované finanční prostředky dále nerozdělujeme příjemcům, využíváme je k financování přímých služeb, pomoci a péče o své klienty s poškozením míchy.

Napište nám
Bezplatná objednávka tištěného Magazínu Paraple.

Každý rok vám ve schránce přistanou čtyři výtisky.