Závěr roku je z mého pohledu v Parapleti nejnáročnějším obdobím. Ten právě proběhlý mi dal pocítit zatím největší únavu za těch několik let, co tam jsem. Nemyslím si, že za ni mohlo Paraple nebo pouze Paraple. Rok 2021 byl velmi náročný ve všech směrech, a to nemám na mysli pouze koronavirové patálie, i když ty tomu samozřejmě také neprospěly. A tak předem naplánované hlavní téma vydání Očista duše se ukázalo jako více než aktuální.  

A právě při sestavování hlavního článku jsem díky příspěvkům mých milých kolegů přemýšlel více o duši. V dětství jsem si ji představoval jako skutečného ducha, obláček, dým či bublinu, jak si plave vesmírem. Určitě jsem byl ovlivněný pohádkami, kde byla duše vždy nějak uvězněná nebo zakletá, a taky zabíjením vánočního kapra, kdy nám jeho duše (plynový měchýř) visela doma a později jsme ji praskali rozdupnutím. To vše ve mně zanechalo určitou představu vizuální podoby duše.  

Poprvé mě úvahy o duši a jejím putování napadaly, když jsem byl ještě malý. Ten den si pamatuji jako dnes. Seděl jsem sám v pokoji, hrál si s vojáčky a přemýšlel, proč vidím svět zrovna tak, jak ho vidím. Myslím, že to bylo v podobném věku, v jakém je teď můj syn Vendelín (11 let), a tak jsem se ho nedávno zeptal, jestli a jak nad otázkou duše přemýšlí.  

„Štěstí a blaženost nezáleží ani v bohatství, ani ve vysokém úřadě nebo moci, nýbrž v bezbolestném klidu, umírněnosti citů a v takovém stavu duše, jenž dbá mezí určených přírodou.“  

Epikúros ze Samu
(starověký řecký filozof, 341–269 př. n. l.) 

Venda mi začal s nadšením vyprávět, že má o duších dvě teorie. První je podobná tomu, co jsem popisoval výše, že duše po smrti opustí tělo a jsou zde, ačkoli okem neviditelné a neprojevují se, i když podle Vendy mohou za vše, ať už dobré, nebo špatné, co se děje bez zjevné příčiny. Duše tu jsou potom přítomny ještě zhruba pět set let a potom zmizí. Jediná duše, která si může dovolit konat zázraky a být viděna je duše Ježíše Krista. Asi to bude tím, že už se prozradil zmrtvýchvstáním. Vendova druhá teorie mluvila o cyklických návratech duší do minulosti, do doby a na místa, kde selhaly, aby svá selhání napravily. Až je vše napraveno, život může pokračovat do další etapy a duše zmizí.  

Líbí se mi obě teorie a musím přiznat, že podobně jsem v životě už několikrát přemýšlel. Jsem sice daleko více skeptický k všudypřítomným duším zesnulých, ale věřím v určité cyklení.  

Jsem rád, že se mi podařilo rozpoznat své komfortní rozpoložení a moment, kdy je moje duše jako v bavlnce. Všechno moudro tkví v otřepané frázi „Buď sám sebou“. Blaženost duše je určitě spojena s láskou, která není postižena strachem. A je jedno, o jaký strach se jedná. Jestli je to strach z nedůvěry, špatné zkušenosti, obavy o druhého či sebe, když někoho ztratíme. Zbavil jsem se v životě mnoho strachů, ale ten spojený s láskou mi zůstal. Až do posledního léta, kterému předcházel extrémně náročný půlrok, plný oscilování mezi udržením zdravého rozumu, respektive nadhledu, a klidným srdcem, které se denně rozbíjelo na tisíce kousků. Neuvádím konkrétní událost, protože je to velmi osobní záležitost, ale zkrátka z toho nešlo vyváznout bezbolestně. Po několika týdnech se však dostavila obrovská úleva, a ani nevím proč, přestal jsem mít strach, že o někoho přijdu, protože láska, kterou jsme spojeni, je nesmrtelná. Samoz­řejmě pokud někdo zemře nebo se vám jinak bez rozloučení vytratí ze života, je to obrovská bolest a smutek, a těžko se pracuje s tím, že už je uchovaný pouze v našem nitru a součástí naší duše, i když to ho vlastně činí nesmrtelným.

Milí přátelé Centra Paraple,  

přeji vám, aby byl rok 2022 plný krásných setkání, úsměvů, radosti a přejícnosti. Přeji vám a vašim blízkým hodně štěstí, zdraví, klidu a trpělivosti. Všem nám pak přeji soudržnost a zájem o své okolí a uvědomění si naší maličkatosti, navzdory všem velkým objevům. Přeji nám prozření, že za celou naši existenci tady máme to nejlepší a alespoň v nejdůležitějších rozhodnutích návrat ke kořenům a kořínkům.  

S láskou 

David

Sdílet článek
Aktuality

Centrum Paraple je obecně prospěšná společnost založená Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků. Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.

Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují. Pokud i vy věříte v potřebu solidarity a vzájemné pomoci, přidejte se k nám.

Naše činnost je přibližně z 50 % financovaná z darů fyzických a právnických osob. Darované finanční prostředky dále nerozdělujeme příjemcům, využíváme je k financování přímých služeb, pomoci a péče o své klienty s poškozením míchy.

Napište nám
Bezplatná objednávka tištěného Magazínu Paraple.

Každý rok vám ve schránce přistanou čtyři výtisky.