TOMÁŠ SVOBODA: Hlavní je nepřestat snít

Sdílet článek

V dnešní době internetu a sociálních sítí plných nepřeberného množství kdejakého umění a často i neumění, považuji vytvoření vlastního rukopisu za superschopnost, kterou „náš“ ilustrátor Tomáš Svoboda bezpochyby má. Slovo „náš“ používám zcela záměrně. S Tomášem jsme se totiž domluvili na další spolupráci. A tak se na jeho ilustrace na titulních stránkách a v dětské rubrice Magazínu Paraple můžete těšit i v tomto roce. Tak trochu „pod pokličkou“ společně připravujeme ještě další projekt, doslova superprojekt s názvem Super Paraple, ale o tom více až za chvíli a také v jarním vydání. Nejdříve si pojďme představit Tomáše jako superilustrátora, supertátu a vůbec superčlověka.

Tome, s Centrem Paraple spolupracujete už od roku 2019. Pamatujete si první zakázku, kterou jste pro nás vytvořil? A proč jste se vůbec rozhodl pro spolupráci s námi?  

Začátek spolupráce byla jedna velká náhoda a štěstí, které hrají v mém životě velkou roli. Oslovila mě firma Abalon, která tiskne mimo jiné i novoročenky, s nabídkou na vytvoření vlastních přáníček, která by nabízela ve svém katalogu klientům. Měl jsem tehdy hodně práce a odmítl jsem, ale všiml jsem si, že nabízí i dobročinné novoročenky. Navrhl jsem jim tedy, pokud by měla nějaké dobročinná organizace zájem, že bych pro ně novoročenky nakreslil.  A tehdy se ozvalo Centrum Paraple.

Musím říct, že jsem byl rád, že to bylo právě Paraple, protože jeho prezident je pan Svěrák a já jsem na Divadle Járy Cimrmana vyrůstal.

Celý rok 2021 jste ilustroval obálky Magazínu Paraple a jeho dětské rubriky. Kterou z těchto ilustrací zpětně hodnotíte jako nejpovedenější a bylo za tu dobu téma, které pro vás nebylo komfortní nebo dobře uchopitelné?

Neřekl bych nejpovedenější, ale nejvíc mi utkvěla v paměti hned první obálka s tématem trauma, protože se s ním setkal asi každý z nás, tedy i já. Sám jsem si prošel prvotním stádiem zděšení, kdy jsem se sám sebe ptal – proč zrovna já? Co mi pomohlo byly slzy, vybrečet se ze svých pocitů a otázek. Právě tento okamžik jsem se snažil na obálce zachytit. 

Nejtěžší pro mě bylo téma mikrobiomu, kdy mi v hlavě zrálo několik nápadů a nedokázal jsem se rozhodnout, který je nejlepší.

Jak nad zadáním uvažujete a jak dlouho vám obvykle trvá, než přijde nápad na motiv?

Nápady nejčastěji přichází v posteli před usnutím, ale jak se říká, ráno bývá moudřejší večera, tak to platí i pro nápady. Proto pokud se mi předspánkový nápad líbí i ráno, tak vím, že jsem na správné cestě. Nebo taky procházky jsou ideální příležitost pro hledání nápadů.

Při zpracování nápadu do ilustrace nechci jen překreslit zadání, ale ukázat něco víc a vyvolat v divákovi nějakou reakci. Přimět ho na chvíli se zastavit, zapřemýšlet, podívat se na věc jinýma očima.

Spolupracujete s námi i na projektu Super Paraple, pro který jste mimo jiné připravil nový symbol Centra Paraple. Můžete nám ho představit? 

Velice mě potěšilo, když jsem dostal nabídku na vytvoření symbolu Super Paraple. Zadání mi dávalo volnou ruku, jediná podmínka byla, aby se symbol dal užívat společně s logem Centra Paraple. Bylo mi jasné, že symbol by měl vhodným způsobem znázorňovat právě paraple a jeho propojení s vozíčkáři. 

Při navrhování symbolů nebo log, postupuji jinak, než při kreslení. Beru si na pomoc slova, která se vážou k zadání. Ta si napíšu doprostřed prázdného papíru, napsaná slova asociují další slova a ta další a další, které dopisuji na papír a propojuji čárami. Na konci, když už často bývá papír celý popsaný, vyberu dvě až tři z nich, která mi přijdou nejvhodnější. Zde jsem začal s výrazy paraplevozíčkář, z kterých mi vyšla slova stopa180 stupňů

Stopu za sebou zanechává Centrum Paraple i vozíčkář, i když každý jinak. Vozíčkář na zemi, svým vozíkem a Centrum Paraple, v životě vozíčkáře, svojí činností. Druhé slovo, 180 stupňů, je potom velice často slyšet, když vozíčkář mluví o tom, jak mu úraz a posazení na vozíček změnilo život.

Se slovy jsem byl spokojený a měl jsem celkem jasnou představu, jak je znázornit. Netrvalo moc dlouho, kdy jsem byl s náčrtky hotový. Konečná podoba znázorňuje klasické držadlo paraplete a nad ním dvě stopy, které jdou společnou cestou, která se otočila o 180 stupňů. Nakonec jsem vše upravil v počítači a doufal, že se v Parapleti bude líbit a splní očekávání.

Jste skvělým příkladem toho, že když člověk chce s něčím začít, tak nikdy není pozdě. Jaká byla vaše cesta od studia architektury, hraní a trénování baseballu na vrcholové úrovni, práci grafického designéra až ke grafikovi na volné noze? Kdy a proč nastal ten zlom?

Je fakt, že s kreslením jsem začal trochu pozdě, před nějakými pěti lety v mých čtyřiceti dvou letech, kdy jsem skončil s extraligovým baseballem. Najednou bylo více času a já jsem se vrátil k tomu, co mě jako dítě hodně bavilo.

Ale když to vezmu od začátku, tak můj život zásadně ovlivnila láska k baseballu, který jsem začal hrát ve třinácti letech a do dnešní doby se kolem něj motám jako trenér týmu mého osmiletého syna Tedíka. S baseballem jsem hodně zažil a získal hromadu kamarádů. Poznal jsem, jaké to je být vítěz, ale i poražený a jak se s tím vyrovnat, což mi pomáhá i v běžném životě.

Studium architektury byla tříletá slepá ulička, ale moc rád na ni vzpomínám. Architekturu sleduji a mám ji stále rád, ale být architekt je životní poslání, které musíte milovat a já to necítil. Proto jsem odešel a začal dělat grafický design, který si užívám i po téměř dvaceti letech.

Za to, že jsem na volné noze může, jak jinak, baseball. Spokojeně jsem si pracoval ve firmě, která se ovšem přestěhovala na kraj města a já bych nestíhal tréninky. Proto jsem se s firmou dohodnul a začal jsem pro ně pracovat externě. Postupně se začaly nabalovat další klienti a já přestal mít potřebu hledat nové zaměstnání, a nemám ji dodnes.

Jste na volné noze kvůli tvůrčí svobodě?

Mně tento způsob práce přináší hlavně osobní svobodu. Můj čas si mohu přizpůsobit podle toho, jak chci a potřebuji. Nemusím se nikomu zodpovídat, že zrovna dnes nepracuji, protože se mi nechce a jdu si radši zajezdit na kole.

Máte velmi specifický styl tvorby. Kde čerpáte inspiraci a kdo jsou vaši oblíbení autoři?  

To, jak vypadají mé ilustrace je dáno tím, jaký jsem uvnitř člověk. Maturoval jsem z matematiky a fyziky, mám rád vzorečky, snažím se být na vše dopředu připravený, líbí se mi, když mám věci naplánované. Proto i mé obrazy mají svůj řád, poměry, úhly a vše musí mít svůj důvod, proč je nakresleno.

Můj oblíbenec je od základní školy Alfons Mucha, později jsem si našel cestu k Egonu Schielemu a Gustavu Klimtovi. Ovšem, kdo mě nejvíc ovlivnil, a dokonce mi i napsal, jak kreslit, byl Kája Saudek, se kterým jsem měl možnost se i osobně setkat.

Co vás na práci ilustrátora nejvíce baví a co byste naopak oželel? 

Baví mě různorodost námětů, které kreslím. Baví mě neustálý vývoj, zdokonalování se a hledání nových stylů digitálního kreslení. 

Neoželel bych nic, ale nejtěžší při kreslení je pro mě začátek, kdy si sednu před bílý papír, v mém případě častěji před zářící bílou obrazovku mého Wacomu a snažím se najít způsob, jak nápad „zhmotnit“. 

Kdo jsou typicky vaši zákazníci? A vyhledávají si vás častěji sami nebo se spíše účastníte výběrových řízení?

Musím to zaklepat, ale zatím si mě práce našla vždy sama. Se svým kreslením se snažím být aktivní na sociálních sítích odkud mi přichází většina zakázek. Jsou od namalování kočky jako narozeninového daru až po ilustrování knih. Naopak grafickou prací se neprezentuji nikde, ale sázím na osobní doporučení a dobrou pověst, které jsou dle mého nejdůležitější. Díky nim jsem mohl spolupracovat s menšími i nadnárodními společnostmi a měl například jedinečnou příležitost navrhovat grafické rozhraní systémové aplikace pro piloty velkých dopravních letadel či být u vývoje chytrých brýlí.

Kdybyste mohl ilustrovat pro kohokoli na světě, kdo nebo jaká společnost by to byla?

Určitě bych se nerozmýšlel, když by mi přišel e-mail s nabídkou spolupráce od Tima Cooka z Applu. Třeba se to jednou stane, když už si mě všiml Spotify a mohl jsem pro ně nakreslit první příspěvek pro jejich český instagramový účet. Hlavní je nepřestat snít.

Kterého projektu, na kterém jste dosud pracoval si nejvíce vážíte? 

Určitě je to ilustrování knihy Jak se stavěly divy světa. Bylo to jako hodit neplavce do vody. Do té doby jsem moc nekreslil, spíš jen tak pro sebe. Na instagramu si mě všimla literární redaktorka a oslovila mě s nabídkou ilustrování knih pro děti. Po testovacích kresbách jsme se domluvili na „divech světa“, ale to jsem nevěděl do čeho jdu. Padesát stránek plných ilustrací, ke kterým mnohdy nebylo možné dohledat pořádné podklady. Dvoustránky obrovských stavenišť, na kterých pracovaly stovky i tisíce dělníků. Výsledek, ale stojí za to a byla to dobrá škola. Kniha má i úspěch a vyšla v deseti jazycích.

Když si kreslíte jen tak pro sebe, pro radost, jaké téma je to nejčastěji?

Nejradši kreslím legrační postavy se šílenými výrazy v obličeji nebo komiksové hrdiny.

Se svými fanoušky komunikujete i prostřednictvím sociálních sítí, mimo jiné i tzv. denních ilustrací (pozn.: sledující v nich Tomášovi měsíc  zadávají každý den témata, ze kterých si vybírá a následně je kreslí). Sám to nazýváte „bičem“, abyste denně opravdu něco nakreslil. Proč? Souvisí to s tréninkem a disciplínou, a tudíž možná i s vaší sportovní částí osobnosti?

Kreslení se nevěnuji dlouho, takže nemám příliš vykreslenou ruku a kreslení mi trvá. A co jsem za tu chvíli poznal je, že umět rychle kreslit je sakra důležité. Proto jsem si na sebe vymyslel měsíční výzvu v podobě každodenní ilustrace podle návrhů mých sledujících na instagramu. Podobnou věc jsem zopakoval i během loňského Movemberu, kdy jsem nakreslil každý den jednoho vousáče. Myslím si, že mi to pomohlo, protože neexistují zkratky, jak se zlepšit a zrychlit v kreslení, než je kreslením, kreslením a ještě více kreslením.

V příštím roce chystáte vydání vlastní knihy. Můžete už prozradit, jaká a o čem bude?

Jestli ilustrování knihy Jak se stavěly divy světa bylo hozením neplavce do vody, tak toto je hození přímo pod splav. Rozhodně jsem neměl nikdy ambice psát, zvlášť pro děti. Jenže nakladatelství se líbilo, kolik jsem si dokázal najít podkladů k „divům světa“ a hodilo mi rukavici v podobě možnosti si udělat celou knihu podle svého. Tj. vymyslet si téma, najít si podklady, napsat ji, ilustrovat a navrhnout celou její podobu. O knize samotné zatím nemohu moc říct, snad jen, že bude o létání a snažil jsem se ji dělat jinak, než je běžná literatura faktu pro děti.

Jaká je vaše představa ideálního dne?

Takovou představu nemám, ale moc bych si přál jednou zajít s rodinou v New Yorku na baseballový zápas Yankees proti jejich věčným rivalům Boston Red Sox.

Toto vydání vyjde těsně po Novém roce. Chtěl byste do něj našim čtenářům něco popřát nebo vzkázat? 

Aby každý den měli důvod se usmát a dokázali brát život takový jaký je.

Co je Super Paraple? 

Super Paraple je naše budoucnost. Projekt, se kterým Centrum Paraple vstupuje do roku 2022 a který navazuje na jeho dlouhodobou vizi poskytnout lidem s poškozením míchy spolehlivé služby, které je budou podporovat v nových situacích a ve snaze prožít život podle vlastních přání. Součástí projektu je zvýšení odpovědnosti za životní pros­tředí v souvislosti s fungováním organizace, ať už se jedná o eliminování ekologických dopadů, nebo o působení v občanské společnosti. 

Tomu všemu bude předcházet plánovaná přístavba a rekonstrukce našeho malešického sídla, která se na etapy uskuteční v několika následujících letech.   

Tomáš „SMOT“ Svoboda 

→ www.smot.cz

Sdílet článek
Aktuality

Centrum Paraple je obecně prospěšná společnost založená Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků. Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.

Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují. Pokud i vy věříte v potřebu solidarity a vzájemné pomoci, přidejte se k nám.

Naše činnost je přibližně z 50 % financovaná z darů fyzických a právnických osob. Darované finanční prostředky dále nerozdělujeme příjemcům, využíváme je k financování přímých služeb, pomoci a péče o své klienty s poškozením míchy.

Napište nám
Bezplatná objednávka tištěného Magazínu Paraple.

Každý rok vám ve schránce přistanou čtyři výtisky.