Milé děti,

začíná léto, a tento rok dokonce hned po jaru. Vím, že roční období máme každý rok stejná a že po jaru je léto, ale přijde mi, že poslední roky většinou po zimě bylo hned léto a jara jsme si tak moc neužili. 

Letos je to však jiné. Jaro bylo nádherné, barevné. Nepamatuji si, že by Praha tak dlouho kvetla a na prvního máje bylo takové množství rozkvetlých třešní připravených pod své větve schovat zamilované. 

Pandemie, která přidusila lidstvo umožnila celé přírodě nadechnout se. To, že jsme nuceně zůstali doma, se odrazilo na kvalitě ovzduší, vod, rodí se rekordní množství mláďat a rostliny rychleji regenerují a osidlují dříve zpustošenou krajinu. Určitě se najdou tací, kteří řeknou, že se to jen nahodile pot­kalo s koloběhem přírody, ale statistická čísla jednoznačně dokazují, že jde o jeden z pozitivních důsledků pandemie. 

Je to krásně vidět i v novém filmu Davida Attenborougha Rok, který změnil zemi. Tento téměř stoletý přírodovědec skutečně ví, o čem mluví, a jeho film je okouzlující a dojemný. Pro změnu jiný, značně ironický a sarkastický pohled na to, jak lidé přírodu likvidují, vám na YouTube nabídne uživatel MarleyKKT ve videu Jak správně ničit přírodu

Užívejte si přírodu a myslete na ni, protože předchozí generace, včetně té mé, to trochu propásly a víc se nad tím zamýšlíme a něco s tím děláme až poslední roky. Za uplynulá dvě století jsme jako lidstvo pokazili, co jsme mohli. Ideální podmínky, které jsme tady na Zemi měli, jsme pod rouškou vědeckého pokroku a naší nabubřelosti, kdy jsme se pasovali do role pánů tvorstva a vládců planety, hodně poničili. A někdy možná nevratně. 

Já osobně přírodu miluji, ale také mám rád počítačové hry, to se nevylučuje. Hráli jsme je i na Šumavě, kde jsem v dětství bydlel. Ale nejvíc času jsem stejně trávil v přírodě, a tím jsem k ní získal vztah. 

Před dvaceti lety jsem vlastní neopatrností o hodně z přírody přišel. Po nešťastném skoku do vody jsem si poranil páteř a míchu a od té doby jsem a budu do konce života na vozíku. Nemůžu tak vykročit do lesa mimo zpevněné cesty, nemohu jít, kam chci, koupat se v potoce, lézt na hory, válet sudy na louce… A i přes to, že se do přírody díky svým přátelům a přibývajícím stezkám pro cyklisty, bruslaře i vozíčkáře, dostanu, 

zůstal ve mně obrovský smutek a prázdno. Pokaždé, když se zakoukám do přírody, zasním se. Jsem sice se svým životem vozíčkáře vyrovnaný, ale trápí mě, že by tu možnost být v zeleném lese, na rozkvetlé mezi, lovit v řece ryby atd., neměli mít vaši potomci. A to ne kvůli bariérovosti, ale kvůli našemu nezodpovědnému chování. 

Milé děti, je to na nás všech společně. Pojďme o tom mluvit. Příroda dokáže více zázraků než všechny počítače, tablety a mobily světa. Věřte tomu! 

S láskou 

David

Sdílet článek
Aktuality

Centrum Paraple je obecně prospěšná společnost založená Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků. Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.

Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují. Pokud i vy věříte v potřebu solidarity a vzájemné pomoci, přidejte se k nám.

Naše činnost je přibližně z 50 % financovaná z darů fyzických a právnických osob. Darované finanční prostředky dále nerozdělujeme příjemcům, využíváme je k financování přímých služeb, pomoci a péče o své klienty s poškozením míchy.

Napište nám
Bezplatná objednávka tištěného Magazínu Paraple.

Každý rok vám ve schránce přistanou čtyři výtisky.